Obecná diplomatika

 

Cíle výuky: rozšíření a prohloubení poznatků z diplomatiky o historii oboru a diplomatických studiích v Evropě i u nás, o metodologii a speciální metody diplomatiky; přehled o dějinách papežské a říšské kanceláře a jejich vlivu na vývoj diplomatického materiálu a kanceláří v Evropě; základní přehled o odborné literatuře, odborných pracoviští a školách v oboru diplomatiky, o hlavních soudobých trendech diplomatického studia a výzkumů.

 

Kompetence studenta: všeobecná orientace v metodách a studijních tématech obecné diplomatiky, přehled o vývoji diplomatického materiálu v Evropě, schopnost praktické aplikace těchto postupů při samostatné badatelské práci, předpoklady pro práci na edicích diplomatického materiálu a pro zapojení se do některého z programů či projektů diplomatického výzkumu.

 

• Úvod do obecné diplomatiky
• Přehled evropských diplomatických studií
• Přehled základních edičních podniků, literatury a odborných periodik
• Metody a metodologie diplomatiky (praktická aplikace v semináři)
• Současné trendy diplomatického bádání
• Dějiny papežské kanceláře a vývoj bádání o papežské diplomatice
• Dějiny říšské kanceláře a vývoj bádání o říšské diplomatice
• Vliv papežské a říšské kanceláře na vývoj kancelářských zařízení a diplomatické aktivity v Evropě a v českých zemích
• Recepce římsko-právní vzdělanosti a její vliv na vývoj kancelářských zařízení a diplomatického materiálu
• Soukromá diplomatika
• Přehled českých diplomatických studií z obecné diplomatiky
• Základní přehled o vývoji diplomatického materiálu v Evropě ve středověku
• Veřejný notariát, jeho vývoj, jeho uplatnění v českých zemích
• Města a městské kanceláře; kanceláře a diplomatická aktivita univerzit

 

Přehled základní literatury k tématu:

B. Barbiche: Diplomatics of Modern Official Documents (Sixteenth - Eighteenth Centuries): Evolution and Perspectives. American Archivist 59, 1996, s. 422-443.

T. Baletka: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497-1540), jeho kancelář a správa biskupských statků. SAP 54, 2004, č. 1, s. 3.236.

G. Batelli: Acta pontificum I-III, 2 Ed. 1965.

A. Bierbach: Das Urkundenwesen der älteren Magdeburger Erzbischöfe. Halle an der Sale 1913.

J. Bistřický: Übersicht über das kanzlei- und Urkundenwesen der Olmützer Bischöfe in den Jahren 1303-1364. Mediaevalia Bohemica I, 1969, s. 30-50.

J. Bistřický: Urkunden des Olmützer Generalvikariats in den ersten Hälfte des 14. Jahrhunderts. FD I, Brno 1971, s. 41-48.

J. Bistřický: Studien zum Urkunden-, Brief- und Handschriftenwesen des Bischofs Heinrich Zdik von Olmütz. AfD 26, 1980, s. 135-258.

J. Bistřický: Das Kanzlei- und Urkundenwesen der Bischöfe von Olmütz im 14. Jahrhundert. In: Münchener Beiträge zur Mediävistik und Renaissance-Forschung 35, München 1985, s. 351-360.

H. Bresslau: Handbuch der Urkundenlehre für Deutschland und Italien. Leipzig 1889. 3. vydání, Berlin,1960.

C. Brühl: Aus Mittelalter und Diplomatik. Gesammelte Aufsätze. 1. Band: Studien zur Verfassungsgeschichte und Stadttopographie.; 2. Band: Studien zur Diplomatik. Zürich 1989.

J. Čechura: Urbář kláštera Strahov z roku 1410. In: Bibliotheca Strahoviensis 1, 1995, s. 25-44.

Česká diplomatika do r. 1848. Kolektiv autorů pod redakcí Jindřicha Šebánka, Zdeňka Fialy a Zdeňky Hledíkové. Praha, SPN, 1984, 376 s.

B. Delmas: Manifesto for a Contemporary Diplomatics: From Institutional Docments to Organic Informations. American Archivist 59, 1996, s. 438-452.

H. Dienst: Paläographisch-diplomatische Bemerkungen zu D.O.III 232 (sogen. "Ostarrichi-Urkunde"). MIÖG 104, 1996, s. 1-12.

A. Esch: Überlieferungs-Chance und Überlieferungs-Zufalle als methodisches Problem des Historikers. HZ 240, 1985, s. 529-570.

Z. Fiala: K počátkům listin a panovnické kanceláře v Čechách. SH 1, 1953, s. 65-121.

Z. Fiala: K možnostem slohově kritické metody ve středověkých latinských pramenech vyprávěcích i diplomatických. AUC, hil. Et Hist. 5, Z PVH, 1963, s. 5-13.

H. Fichtenau: Arenga. Spätantike und Mittelalter im Siegel von Urkundenformeln. MIÖG, Erg. Bd. 18, 1957.

H. Fichtenau: Das Urkundenwesen im Österreich vom 8. bis zum frühen 13. Jahrhundert. MIÖG, Ergbd. 23, Wien 1971, 280 s.

H. Fichtenau: Zur Lage der Diplomatik in Österreich. In: Beiträge zur Mediävistik. Ausgewählte Aufsätze 2: Urkundenforschung. Stuttgart 1977.

H. Fichtenau: Forschungen über Urkundenformeln. MIÖG 94, 1986, s. 285-339.

H. Fichtenau: Diplomatiker und Urkundenforscher. MIÖG 100, 1992, s. 9-49.

H. Förster: Beispiele mittelalterlicher Urkundenkritik. AZ 50-51, 1955, s. 301-318.

T. Frenz: Papsturkunden des Mittelalters und der Neuzeit. Wiesbaden 1986.

O. Guyotjeanin - J. Pycke - B.-M. Tock: Diplomatique médievale. Turnhout 1993, 442 s.

O. Guoyotjeanin: The Expansion of Diplomatics as a Discipline. The American Archivist, 59, Chicago 1996, s. 414-421.

J. Hanzal: K diplomatice předbělohorských urbářů. AUC, Phil. Et Hist. 5, Z PVH, 1963, s. 79-93.

I. Hlaváček: Das Urkunden- und Kanzleiwesen des böhmischen und römischen Königs Wenzel (IV.), 1376-1419. Ein Beitrag zur spätmittelalterlichen Diplomatik. Stuttgart 1970. Schriften der MGH 23, 507 s.

I. Hlaváček: K otázce diplomatické práce v pozdním středověku. ČsČH 19, 1971, s. 574-582.

I. Hlaváček: Zum Urkunden- und Geschäftsgut der Pfarreien und ihren Pfarrherren in vorhussitischen Böhmen. In: Grundwissenschaften und Geschichte. Festschrift für Peter Acht. (Münchener Historische Studien, Abteilung Geschichtliche Hilfswissenschaften, Bd. 15), Kallmünz 1976, s. 242-255.

I. Hlaváček: Několik úvah o diplomatice, jejích dějinách, potřebách a perspektivách. (U příležitosti 300. výročí vydání Mabillnova epochálního díla). SAP 33, 1983, s. 3-31.

I. Hlaváček: K proměnám a pokroku diplomatiky po II. světové válce. AČ, 40, 1990, s. 81-129.

I. Hlaváček: Poznámky k otázce deperdit v pramenné základn historika. MHB 1, 1991, s. 357-364.

I. Hlaváček: Der diplomatische Verkehr der böhmichen Partner mit der Kurie bis zum Tode Wenzls I. († 1253). Eine Skizze. In: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Zdeňky Hledíkové. Praha 1998, s. 165-180.

Z. Hledíková: Z diplomatick praxe pražského oficialátu ve 2. polovině 14. století. SAP 22, 1972, s. 135-162.

Z. Hledíková: Zum Studium der Prager erzbischöflichen Urkunden aus der Zeit Johanns von Jenštejn. FD II, Brno 1976, s. 149-157.

Z. Hledíková: Pronikání kuriálního centralismu do českých zemí. (Na dokladech listin do roku 1342). ČČH 88, 1990, č. 1-2, s. 3-33.

Z. Hledíková: Pronikání kuriálního centralismu do českých zemí. (Na příkladech listin do roku 1342). ČČH 88, 1990, s. 3-33.

Z. Hledíková: Arcibiskupství a písemná kultura ve středověku. In: Pražské arcibisupství 1344-1994. Praha 1994, s. 71-84.

H. Hoffmann: Anmerkungen zu den Libri memoriales. DA 53, 1997, s. 415-459.

J. Kadlec: Bischof Thobias und die Prager Diöcese während seiner Regierungszeit (1278-1296). In: Regensburg und Böhmen. (Beiträge zur Geschichte des Bisthums Regensburg 6), Hg. von Georg Schwaiger und Josef Staber, Regensburg 1972, s. 123-125.

R. Köhn: Zur Quellenkritik kopia überlieferter Korrespondenz im lateinischen Mittelalter, zumal im Briefsammlungen. MIÖG 101, 1993, s. 284-310.

D. Lehotská: Príručka diplomatiky. Bratislava 1972, 343 s.

F. Leist: Urkundenlehre. Katechismus der Diplomatik, Paläographie, Chronologie und Sphragistik. 2. Auflage, Leipzig 1893, 372 s.

A. Lhotsky: Geschichte des Instituts für österreichische Geschichtsforschung 1854-1954. MIÖG, Erg. Bd. 17, 1954.

H.O.Maisner: Urkunden- und Aktenlehre der Neuzeit. 2. Auflage, Leipzig 1952, 241 s.

K. Maleczyński: Zarys dyplomatiky polskiej wieków średnich. Wrocław 1951, 356 s.

J. Mazzoleni: Lezioni di paleografia e diplomatica. Napoli 1960.

P. Moraw: König, Reich und Territorium im spëten Mittelalter. Prosopographische Untersuchungen zu Kontinuität und Struktur königsnäher Führungsgruppen. I. Band, Heidelberg 1971, 818 s.

H. S. Offler: Über die Prokuratorien Ludwigs des Bayern für römische Kurie. DA 8, 1951, s. 461-487.

Papsturkunden und europäischen Ukundenwesen. Studien zu ihrer formalen und rechtlichen Kohärenz vom 11. bis 15. Jahrhundert. Hg. von Peter Herde und Herrmann Jakobs. Köln-Weimar-Wien 1999. AfD, Beiheft 7.

J. Pařez: Diplomatika a správa premonstrátské kanonie na Strahově v 16. století (1510-1586). SP 53, 2003, č. 2, s. 307-523.

S. Pätzold: Amtsbücher des Mittelalters. Überlegungen zum Stand ihrer Forschung. AZ 81, 1998, s. 87-111.

M. Pojsl - I. Řeholka - L. Sulitková: Panovnická kancelář posledních Přemyslovců Václava II. a Václava III. SAP 24, 1974, s. 352-365.

P. Rück: Die Anfänge des öffentlichen Notariats in der Schweiz (12. - 14. Jahrhundert). AfD, 36, 1990, s. 93-124.

L. Santifaller: Neuere Editionen mittelalterlicher Königs- und Papsturkunden. Wien 1958.

Th. von Sickel: Beiträge zur Diplomatik I-VIII. Sitzungsberichte der Wiener Akademie, 1861-1882.

J. Spěváček: K metodice diplomatické analýzy pozdně středověkých listin. ČsČH 19,1971, s. 734-742.

K. Stloukal: Česká kancelář dvorská 1599-1608. Pokus z moderní diplomatiky. Praha 1931.

S. E. Storch: Diplomatics: Modern Archival Method or Medieval Artifact. The American Archivist, 61, Chicago, 1998, s. 365-383.

I. Szentpétery: Beiträge zur Geschichte des ungarischen Urkundenwesens. AUF 16, 1942, s. 157-183.

J. Šebánek: Über die Methode und die Ziele der diplomatischen Arbeit auf Grund der Vorarbeit zum böhmischen Diplomatars. Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 6, 1958, s. 1107-1116.

J. Šebánek a kol.: Studie k české diplomatice doby přemyslovské. Praha, ČSAV, 1959, 109 s.

J. Šebánek - S. Dušková: Panovnická a biskupská listina v českém sttě doby Václava I. ČSAV, Praha 1961.

J. Šebánek - S. Dušková: Das Urkundenwesen König Ottokars II. von Böhmen. 1. Theil (1247-1263), AfD 14, 1968, s. 302-422; 2. Theil (1264-1278), AfD 15, 1969, s. 251-427.

F. Tadra: Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. Praha 1892.

M. Tangl: Das Mittellter in Quellenkunde und Diplomatik, Bd. 1-2, Brlin 1966.

K. Teige (ed.): Listiny děkanství karlštejnského z let 1320-1621. In: Věstník Králvské české společnosti nauk. Praha 1906.

V. Vašků: Nejstarší radní protokol moravského tribunálu. (K otázce vztahu mezi úředními knihami a aktovým materiálem). SAP 16, 1966, s. 498-518.

V. Vašků: Studie o správních dějinách a písemnostech moravského královského tribunálu z let 1636-1749. Brno 1969.

V. Vašků: Landesfürstliche Konfirmationen des 18. Jahrhunderts für mährische Klöster. Umriss. FD 2, Brno 1976, s. 199-220.

V. Vašků: Panovnické konfirmace pro moravské kláštery v 18 století. Novověké úřední revize středověkých a raně novověkých listin. Brno 1981, 169 s.

V. Vašků: Přehled výsledků revizí a konfirmací listin nejstarších moravských klášterů v 18. století. SAP 34, 1984, s. 540-585.

V. Vašků: Diplomatický materiál a dějiny novověku (na příkladu novověkých konfirmací středověkých listin). In: Pomocné vědy historické v současném archivnictví a historiografii. Praha 1987, s. 179-182.

V. Vašků: příčiny zániku konfirmačního řízení v habsburské monarchii v roce 1836. SPFFBU, C 42, 1995, s. 86-97.

V. Vojtíšek: O vývoji methody diplomatické a jejích potřebách. SH 2, 1954, s. 5-38.

 

Formátovat stránku pro tisk