Zuzana Gilarová

Josef Šafařík. Studie o životě a díle

Předložená diplomová práce se ve třech větších celcích - oddíle životopisném, části věnované dílu a celku v podobě podrobně vypracované bibliografie prací jak vydaných, tak nevydaných - snaží přiblížit postavu brněnského myslitele Josefa Šafaříka. Do určité míry je též sondou do prostředí moravské "neoficiální kultury" padesátých až osmdesátých let minulého století. Metoda biografická, založená na studiu archivních pramenů písemné povahy - dokumentů, korespondence, deníků - , je doplněna postupy orální historie - vzpomínkovými svědectvími žijících pamětníků z řad rodiny a přátel.

Filosof a básník Josef Šafařík (1907 - 1992), "moravský Patočka" někdy nazývaný, představuje v kontextu české kultury osobnost bezesporu mimořádnou a bezesporu dosud nedoceněnou. Jeho dílo, ač myšlenkově i literárně vzácně originální a původní, je známo jen nevelkému okruhu odborníků a umělců. Důvodů je několik. Původním vzděláním technik, neprošel Šafařík žádnou "filosofickou školou" a k žádné se ani nehlásil. Sám, usilovným a celoživotním studiem dospěl k nekompromisnímu položení otázek po smyslu lidské existence v podmínkách současné vědecko-technické civilizace a k pesimistické filosofii dějin. Jazykem více básnickým než filosofickým, psal své eseje provždy v hlubokém ústraní brněnském. Poprvé ho do ilegality uvrhla druhá světová válka, podruhé komunistický převrat v únoru 1948, potřetí okupace Československa v roce 1968. Šafaříkovo ústraní bylo však také výsledkem jeho svobodné volby - vnitřní svoboda a nezávislost byly mu vším. A tak, jako spisovatel na "volné noze", nepracující "pobuda" a "hlasatel podnikatelské filosofie", nemohl publikovat. Jako umělec a "samouk" byl oficiální filosofií ignorován. Přesto se v průběhu padesátých až osmdesátých let kolem Šafaříka vytvořil okruh přátel a "žáků", které charismatický a ve svém životě i díle nekompromisní myslitel, inspiroval. Sem patřili pražští dramatikové Václav Havel či Josef Topol, na Moravě pak příslušníci několika literárních generací: Jiří Kuběna, Pavel Švanda, Miroslav Holman, Milan Uhde, J. E. Frič, Antonín Přidal, Rostislav Valušek či divadelní odborník Bořivoj Srba. Většina těchto autorů byla činná v neoficiální literatuře, olomoucký okruh kolem J. E. Friče a Rostislava Valuška vydával vůbec jednu z prvních samizdatových edic (Texty přátel), ve které vycházel i Josef Šafařík. Události roku 1989 přinesly sice vytouženou svobodu a uznání, ale do širšího povědomí se Šafařík už dostat nestihl - zemřel počátkem roku 1992. Ve vydávání jeho literárního odkazu však pokračují přátelé.

 

Presented thesis - Josef Šafařík. Study about life and work - tries to outline the personage of Brno´s thinker Josef Šafařík in the three larger units - biographical, part devoted to the work and unit in the form of in detail elaborated bibliography of either published or non-published works. In some measure it is also a probe into the background of moravian "unofficial culture" from the 50s to 80s of the last century. The biographic method, based on the study of the archival source of written character - documents, correspondence, diaries-, is filled in by the "oral history" method - memorial witness of living eyewitnesses from the ranks of the family and friends.

Philosopher and poet Josef Šafařík (1907-1992), sometimes called "moravian Patočka", presents sure an outstanding personage in the context of the czech culture and sure not acknowledged so far. His work, though the content and literary originality, is known just to a limited circle of scholars and artists. There are several reasons for that. As a former technician, Šafařík did not experience neither any "philosophical school" nor he professed to any. By himself, by an intensive and lifelong study arrived at the uncompromising posing of questions of the meaning of life in conditions of present scientific-technical civilization and to pesimistic philosophy of history. By more poetical than philosophical language, he wrote his essays forever in the brno´s seclusion. He was reduced to illegality for the first time by the World War II., for the second time by the communistic takeover in february 1948, for the third time by the occupation of Czechoslovakia in 1968. Šafarík´s seclusion resulted also from his free choice, inner freedom and independence was above everything for him. As a "freelance working" writer, "idling dosser" and a "propagator of entrepreneurial philosophy" could not publish. As an artist and autodidact was ignored by official philosophy. Even though during 50s to 80s was formed a circle of friends and "scholars" about Šafařík that, charismatic and an uncompromising thinker both in his life and work, inspired. Václav Havel or Josef Topol counted among them, then in Moravia members of several literary generations: Jiří Kuběna, Pavel Švanda, Miroslav Holman, Milan Uhde, J. E. Frič, Antonín Přidal, Rostislav Valušek or theatrical scientist Bořivoj Srba. Most of these authors were participating on the unofficial literature, Olomouc´s circle about J. E. Frič and Rostislav Valušek published one of the first samizdat editions (Texts of Friends), where was Josef Šafařík also published. Even though events of the year 1989 brought longed-for freedom and credit, Šafařík did not manage to get to general awareness - he died in the beginning of the year 1992. His friends continue in publishing of his literary legacy.