Václav Grubhoffer

Fenomén smrti ve šlechtickém prostředí v druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Smrt a pohřby v rodině Schwarzenbergů v letech 1873-1939

Předkládaná diplomová práce pojednává o fenoménu smrti ve šlechtickém prostředí v druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Tomuto tématu byla zatím věnována pouze okrajová pozornost. Na příkladu úmrtí několika představitelů obou rodových větví Schwarzenbergů v časovém rozmezí let 1873-1939 se tato práce snaží proniknout k přechodovému rituálu smrti, který byl v případě vysoké šlechty pevně dodržován dlouho do 20. století. Důležitou součástí smuteční slavnosti v prostředí urozených byl pohřební průvod, který v občanské době představoval jednu z posledních možností prezentace tradičních hodnot šlechty. K těm ještě v pozdním 19. století patřila demonstrace urozenosti a paměti rodu. Tato práce se snaží odkrýt rozměr veřejného a intimního rozměru smrti, vnímání umírání a zemřelého těla šlechtice blízkými příbuznými, podobu smutečních slavností, reflexi úmrtí šlechtice neurozenou společností. K ní patřil zejména obraz šlechtice v nekrologu a hodnocení smutečních slavností v tisku. K důležitému projevu fenoménu smrti patřila také stavba rodinné hrobky, v níž se dodnes zrcadlí vědomí společenské výlučnosti šlechty a její lpění na rodové paměti. Ve fenoménu smrti ve šlechtickém prostředí v druhé polovině 19. a na počátku 20. století se odráží pozoruhodný životní styl urozených, kterým se šlechta vymezovala vůči hlubokým společenským změnám a chránila tak svou vlastní identitu.

 

Phenomenon of death in the ambience of nobility in the second half of the 19^th and at the beginning of the 20^th century

This thesis deals with the phenomenon of death in the ambience of nobility in the second half of the 19^th and at the beginning of the 20^th century. Only a little attention has been paid to this theme so far. Having considered some cases of death in both branches of the Schwarzenberg family between the years 1873-1939, this thesis is trying to get to the heart of the rituals of dying and death, which were strictly maintained by the nobility long up to the 20^th century. Very important part of funeral ceremonies in the noble ambience was funeral procession, which represented one of the nobility's ultimate possibilities of demonstration their traditional values. Even in the late 19^th century the demonstration of the noble birth and the family memory belonged to them. This thesis is trying to discover the public and private dimension of death, perceiving of dying and the dead body of the nobleman by his relatives, the visual form of the funeral ceremony and finally, how the death of the nobleman was understood by the public spactators - we can learn it from the necrology and the story, which used to describe the funerals in the newspapers. We concentrated on the building of the family tomb from the second half of the 19^th century, which is like a mirror of the nobles' consciousness of their own exclusivity and perseverence their family history. The phenomenon of death by the nobles in the second half of the 19^th and at the beginning of the 20^th century is a mirror of their life-style as well, which the nobles used as a tool against the deep changes in the social structure and by this mean could protect their own identity.