Pavel Kocourek

Obraz historického filmu v padesátých a šedesátých letech dvacátého století (Proměna pojetí historie ve filmu)

Film se stal, přestože je nejmladším druhem umění, brzy po svém vzniku a rozšíření pevnou součástí národních kultur evropských zemí i v zámoří.

Vývoj československé kinematografie byl díky zvláštním podmínkám zejména po druhé světové válce velmi specifický. Film se ve změněných poměrech po zestátnění stal načas nástrojem politické propagandy, jejíž atributy provázely takřka všechny žánry filmové tvorby, přičemž tyto vlivy kulminovaly zvláště v první polovině padesátých let. Nevyhnuly se ani historickému žánru, ve kterém se vládnoucí garnitura snažila navázat na odkaz velkých epoch našich dějin.

Po uvolnění v šedesátých letech měli tvůrci konečně dostatek svobody i prostředků, aby svým uměleckým cítěním proslavili tehdy vzniklé snímky po celém světě a položili tak základy k mezinárodnímu uznání a proslavení české filmové školy. Mezi perly naší kinematografie se zařadily tehdy také filmy historického žánru.

Po strmém vzestupu ale přišel brzy ještě dramatičtější pád v sedmdesátých letech, v nichž byla výlučnost československé filmové tvorby zcela popřena. Patrně nikdy už československá kinematografie takového vrcholu nedosáhla.