Klára Zvánovcová

František Mareš (Studie o životě a díle)

Jihočeský rodák z Bavorova a třeboňský knížecí archivář František Mareš žil v letech 1850-1939. Po absolvování českobudějovického gymnázia odešel studovat na univerzitu do Vídně a na tamější Institut für österreichische Geschichtsforschung. V třeboňském archivu začínal jako provizorní asistent (1873-1874), poté byl povolán do Schwarzenberského ústředního archivu ve Vídni, kde byl jmenován archivním adjunktem (1874-1878). Z Vídně byl přeložen opět do Třeboně a působil tam až do roku 1924, kdy odešel na trvalý odpočinek. Uspořádání třeboňského archivu a jeho zpřístupnění bylo právě Marešovou zásluhou, stejně jako ochrana archiválií.

Roku 1883 byl zvolen dopisujícím členem Královské české společnosti nauk, roku 1891 členem České akademie věd a umění a jednatelem její komise. Stal se prvním předsedou Společnosti archivní školy roku 1924. Téhož roku byl také jmenován archivním radou. Roku 1925 mu byl propůjčen čestný doktorát filozofie Univerzity Karlovy.

Vydal například Popravčí knihu pánův z Rožmberka, Vácslava Březana Život Petra Voka z Rosenberka, Prokopa písaře novoměstského českou Ars dictandi, Prokopa písaře Nového města Pražského Praxis cancellariae. S ing. Janem Sedláčkem vypracoval Soupis památek historických a uměleckých v politických okresech prachatickém, třeboňském a krumlovském. Napsal řadu samostatných historických prací z dějin jižních Čech (Paměti třeboňské a jejich spisovatel, Chronicon Treboniense) i studií umělecko-historických (České sklo).