GA ČR 405/04/0660 (doc. Dagmar Blümlová, CSc.)

Místo Aloyse Skoumala (1904-1988) v české literatuře

 

Současný stav poznatků k tématu

Literární působení Aloyse Skoumala (1904-1988) prorůstá téměř všemi vrstvami, z nichž se skládala česká literární skutečnost 20.-60. let 20. století. Přesto je dodnes obecně vnímán pouze v úloze překladatele z anglické literatury (zejména J. Swifta, L. Sterna a J. Joyce). Jako literárního a divadelního kritika ho zmiňuje Český biografický slovník XX. století (J. Tomeš a kol., 1999), ve slovnících českých spisovatelů ani v přehledech literární historie a literární kritiky 20. století se jeho jméno nevyskytuje. Výjimku tvoří Slovník českých spisovatelů z roku 1964, kde je poměrně obsažné heslo Aloys Skoumal (autorka B. Wirthová). Jeho pozitivem je uvedený soupis Skoumalových pseudonymů, šifer a značek, celkové vyznění však opět směřuje k činnosti překladatelské.

Skoumalovo jméno se okrajově vyskytuje rovněž v nových edicích (M. Trávníček) korespondence autorů křesťanské orientace (J. Zahradníček, J. Čep). Mnoho nenabídne ani memoárová literatura. Stručnou zmínku nalezneme v prvním dílu Pamětí V. Černého (Brno 1994), jejíž ironický tón však naznačuje nejednoznačnost Skoumalova postavení nejen v české literatuře, ale i v české kultuře a společnosti vůbec. Charakteristiku, která se lehce dotkne rovněž příčiny Skoumalovy nezařaditelnosti, nalezneme u B. Fučíka (Medailón R. Černého, in: Čtrnáctero zastavení, 1992). Skoumal se skutečně v celém svém životě i díle (nejen v mladickém období 20. let, k nimž se B. Fučík obrací především) "napořád vymykal všem vazbám a dával přednost sólovým vystoupením". Tím vypěstoval osobitost své tvůrčí koncepce, zároveň však sám zavdal příčinu opomíjení svého jména i místa v české literatuře.

Výchozí směry bádání

Předkladatelka grantového projektu v roce 1984 Aloyse Skoumala osobně poznala (v souvislosti se studiem života a díla V. Tilleho, jehož pověstný divadelní seminář na FF UK Skoumal rovněž navštěvoval). Z rozhovorů i rodinného archivu tehdy začala zjišťovat neznámé souvislosti, které po Skoumalově smrti v roce 1988 určily hlavní směry jejího odborného zájmu o dané téma: 1. Okruh literárněvědný (seminář V. Mathesia, jehož knihovníkem Skoumal za studií byl) - V. Jirát, R. Wellek; 2. Okruh básnický - J. Čep, F. Halas, V. Závada (společné sdílení tvůrčích záměrů, důvěrná přátelství: Čep a Halas kmotry Skoumalových dětí ap.); 3. Okruh literárněkritický (britské, respektive irské inspirace, charakter epigramatické tvorby); 4. Okruh ediční a vydavatelský (promyšlená koncepce, zvlášť patrná v literatuře pro děti).

Dosavadní výsledky bádání

Některé z dílčích problémů naznačených okruhů předkladatelka grantového projektu uzavřela a publikovala (jako první: Dar, který zní dětstvím - překladatelé Hana a Aloys Skoumalovi, Zlatý máj 36, 1992, s. 198-202; po smrti Skoumalovy manželky Hany v nekrologu: In memoriam Hany Skoumalové, Literární noviny 10, 1999 - v této souvislosti na přání rodiny hovořila rovněž na jejím pohřbu; nejnověji: Skoumalovy výchovné lekce české kultuře, in: Proměny elit v moderní době, 2003).

Ze současného stavu poznatků o Skoumalově životě a díle vyplývá, že jeho jedinečná (a známá) překladatelská činnost je součástí širokého a velkorysého záměru, v němž minimálně stejný význam má jeho (neznámá) činnost kritická, epigramatická a nakladatelská. Smyslem jejich úhrnu je zbavovat českou literaturu všech mimoliterárních závislostí, ať už jde o ideál spořádané průměrnosti, katolicismus nebo ideologii komunismu, a s pomocí britských, resp. irských vzorů napomáhat vzniku nového, svobodného a pravdivého literárního modelu. Skoumalův přístup v některých momentech jakoby předznamenává názory současného anglického bohemisty R. B. Pynsenta

Nekompromisní kritické postoje, vyjadřované zejména Skoumalovou epigramatickou tvorbou, znamenají v dějinách české literární kritiky zcela ojedinělý případ. Svými kritickými výpady a "všudypřítomným jedovatým ostnem" (Z. Heřman) si nevyřizoval účty, ale mířil na všechny, včetně svých přátel (V. Závada). Proto byla Skoumalova přítomnost v jakémkoliv literárním uskupení nemyslitelná (nejzřetelněji je to patrné na jeho vztahu ke katolické literatuře). Rozkrytí těchto vztahů a souvislostí umožňuje poznat nejen Skoumala, ale zároveň také objekt jeho zájmu z nového úhlu pohledu. A protože českou literaturu systematicky sledoval v kontinuitě více než čtyřiceti let, nabízí se též možnost zpřesnění podmínek jejího vývoje.

Z pramenů byly dosud prostudovány materiály osobního charakteru a rukopisy (archiv rodiny Skoumalovy, který je nyní v důsledku iniciativy předkladatelky grantového projektu uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech). Dále byla vytěžena korespondence J. Čepovi a F. Halasovi, uložená v Literárním oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Do nakladatelských fondů Melantrich a Vyšehrad byla provedena sonda, rovněž do materiálů překladatelské sekce Svazu československých spisovatelů (LA PNP). Byl objeven a částečně zmapován soukromý archiv E. A. Saudka (v majetku Věry Saudkové), v němž se nalézají důležité materiály k tradici českého překladu, ale také k situaci české kultury, divadla a literatury v poválečném období. Zhodnoceny byly i literárněhistorické postupy studií, jimiž Skoumal doprovází své překlady.

Předpokládané směry dalšího výzkumu

Úkoly, které bude předkládaný projekt řešit, jsou následující:

1. Prostudovat, analyzovat a zhodnotit publikovanou kritickou tvorbu (rozkrýt všechny používané šifry a značky) zejména v těchto periodikách: Akord, Časopis pro moderní filologii, Divadlo, Host, Host do domu, Index, Kmen, Kultura, Lidové noviny (po r. 1948), Literární noviny, Literární rozhledy, Nový život, Poezie (ostravská), Pedagogické rozhledy, Rozmach, Rozpravy Aventina a Řád. Nakladatelské archivní materiály konfrontovat s reálnou produkcí úseků doby Skoumalova působení; zvláštní pozornost věnovat knižnicím (Z domova a světa, Živý odkaz, Knihy odvahy a dobrodružství) a nakladatelskému časopisu Vyšehrad (vše převážně knihovna Ústavu pro českou literaturu AV ČR). Prostudovat překlady včetně všech variant jejich rukopisů. Sledovat použití i prožitek jazyka. Vytvořit úplnou bibliografii díla.
2. Zvláštní pozornost věnovat Skoumalovu výběru ze zahraničních vzorů, formám jejich aplikace do českého literárního vědomí. Konfrontovat je se zájmem či nezájmem soudobé české literatury (jde zejména o K. Krause, J. Swifta, G. Bernanose, P. Claudela).
3. Na základě studia dalších pramenů (další soukromá korespondence či dosud nevyužitý fond kroměřížského arcibiskupského gymnázia, které Skoumal navštěvoval) zpřesňovat portrét osobnosti. V tomto smyslu přispět i k literární rehabilitaci Hany Skoumalové. Zvláštní pozornost věnovat soukromým i pracovním vazbám s křesťansky orientovanými literáty (J. Florian a staroříšský okruh). Objasnit úsilí A. Skoumala, J. Čepa, J. Scheinosta (popř. dalších) o systematický průnik "chaucerovské" Anglie do české literatury dvacátých let, vysvětlit vztah téže skupiny ke K. Schulzovi (Skoumal byl správcem jeho literární pozůstalosti).
4. Hledat příčiny Skoumalových přísných nároků na literární formu a čistotu jazykového vyjádření v univerzitním školení V. Mathesia (vzít v úvahu rovněž působení O. Fischera, V. Jiráta, R. Wellka). Nepřehlédnout ani Skoumalův vztah k hudbě a k akusticky vnímanému slovu.
5. Pokusit se nalézt co nejvíce materiálu pro vytvoření obrazu Skoumalovy zahraniční činnosti v době jeho působení kulturního přidělence v Londýně. Existuje předpoklad, že cílenou prezentací nezpochybnitelných hodnot československé provenience přispěl k dobrému jménu naší kultury v britském vědomí. (Vzhledem k tomu, že zahraniční působení zahrnuje roky 1947-1950, využít jeho kritického pohledu na domácí situaci zvenčí).

Časový harmonogram výzkumu a specifikace konkrétních výstupů

V prvním roce grantového programu bude uzavřeno studium osobnosti, formujících zdrojů a odpovídajícího českého literárního kontextu. Výsledky této fáze bude odrážet konference s pracovním názvem Aloys Skoumal a křesťanské zdroje české literatury 20. století. Kromě prezentace nových poznatků o Skoumalově životě a díle (D. Blümlová) budou předneseny příspěvky ke konkrétním orientačním bodům českého křesťansky orientovaného literárního prostoru: literární produkce J. Floriana a staroříšský autorský okruh, dále specifický přínos autorských osobností (Jan Čep, F. Halas, K. Schulz, raný V. Závada), konečně působení časopisů a nakladatelství (Řád, Vyšehrad). Předpokládá se účast zástupců všech akademických pracovišť, jež se dané problematice věnují (ÚČL AV ČR, ÚČL FF UK, MU a dalších). Konference bude uspořádána v roce 2004 (sto let od narození A. Skoumala), z přednesených příspěvků bude uspořádán sborník.

V roce 2004 bude rovně edičně připraven rukopis Skoumalovy sbírky glos a epigramů Budiždán (uložen ve fondu A. Skoumal v LA PNP). Autorská verze bude doplněna o další rukopisné materiály i o reprezentativní vzorek z publikované kritické produkce. Edice bude opatřena komentářem. Bude představovat reprezentativní ukázku Skoumalovy kritické i umělecké činnosti.

Konečným výsledkem předkládaného projektu Místo Aloyse Skoumala (1904-1988) v české literatuře bude monografie, která Skoumalovi odpovídající místo v dějinách naší literatury ve 20. století objektivně určí. Bude připravena k publikování v průběhu druhého roku trvání projektu (2005) a její pracovní název je Aloys Skoumal a česká literatura. V její struktuře se odrazí všechny souvislosti Skoumalovy biografie (od inspirací daných rodinným prostředím, přes studium na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a kontakty na pražské univerzitě po zahraniční působení a řízení nakladatelství Vyšehrad). Zvláštní pozornost bude věnována souvislostem s českou křesťanskou tradicí (k tomu konference). V práci se odrazí rovněž kontext české literární kritiky a bude charakterizován Skoumalův slovesný výraz.