ZBUDILOVÁ Helena (2007), José María Merino - Snící vypravěč,
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice,
181 s. ISBN 978-80-7394-017-1

RÉSUMÉ (Helena Zbudilová):
Monografie je zaměřena na fantastickou povídkovou tvorbu J. M. Merina, jednoho z výrazně osobitých současných španělských spisovatelů, jehož díla jsou kladně hodnocena čtenáři i literárními kritiky a dočkala se řady ocenění. Jeho próza se vyznačuje především dominancí fenoménu vyprávění, autor se stává "okouzlujícím vypravěčem fantastického". Své povídky buduje jako příběhy-cestu (s lineárním systémem) a příběhy-zahradu (s postupem rámcování a vkládání). Merinovo vypravěčské novum spočívá v alternaci perspektiv a v užití 2. osoby. Autor je pokračovatelem tradiční španělské povídky cervantesovského typu. Povídka je pro něho branou do další dimenze, přirozeným prostorem pro rozvíjení tradičních fantastických motivů a témat. Merinovo fantastično je postulováno v duchu evropské tradice "příběhů všední každodennosti". Subverze reality je konstantním rysem povídek a uskutečňuje se prostřednictvím nadpřirozených prvků, literární fikce, snů, snění a paměti. Od svého debutu z roku 1982 "Cuentos del reino secreto", první sbírky fantasticko-zázračných povídek, směřuje jeho prozaická tvorba výrazněji k fantasticko-podivnému. Třetí sbírka povídek "Cuentos del Barrio del Refugio" (1994) představuje kontaminaci obou typů, ale od vydání "Días imaginarios" (2002) v jeho povídkách dominuje především sen. S nástupem nového tisíciletí se autor přiklání k fantastickému-nemožnému. Síť časoprostorová spolu s identitou protagonistů je autorem záměrně destabilizována. V Merinově povídkové tvorbě se objevují opakovaně stejná témata, avšak zpracovávaná odlišným způsobem. Klíčovým tématem se stává téma identity, její hledání prostřednictvím imaginace a paměti. Toto téma autor spojuje s dvojníkem, metamorfózou a vztahem mezi tvůrcem a jeho dílem. Estetika Merinova fantastična vychází zejména z pojetí J. Cortázara. Merino je brilantním vypravěčem příběhů. Jeho bizarní, podivínská postava profesora Souta je možná i něčím víc než jen autorovým alter egem. Merino je jedním z nejvýraznějších španělských autorů posledních dvaceti let, může se postavit po bok největších španělských povídkářů.

RESUMEN (Helena Zbudilová)
La monografía trata de los cuentos fantásticos de José María Merino, uno de los más originales escritores españoles contemporáneos. Sus obras son valoradas positivamente no sólo por los lectores, sino también los críticos literarios, hecho demostrado por los premios de la crítica especializada obtenidos por el autor. Los rasgos característicos de su narrativa se basan sobre todo en el dominio del fenómeno de la narración; el autor se convierte así en "encantador narrador de lo fantástico". Los cuentos son construidos por parte del autor como historias-viaje (aplicando el sistema lineal) e historias-jardín (utilizando marcalidad e inversiones). La novedad narrativa de Merino consiste en la alteración de las perspectivas y el uso de la segunda persona. Merino es continuador del cuento español tradicional de tipo cervantino. El cuento significa para él una puerta a la otra dimensión, al ambiente natural en el que el autor puede desarrollar los motivos y temas fantásticos tradicionales. Lo fantástico de Merino sale de la tradición europea de las "historias de lo cotidiano". La subversión de la realidad crea el rasgo constante de sus cuentos; se realiza a través de los elementos sobrenaturales, ficción literaria, sueños, ensoñación y memoria. Desde su debut "Cuentos del reino secreto", primera colección de cuentos fantástico-maravillosos publicada en 1982, es patente que Merino se inclina en su narrativa por lo fantástico-extraño. La tercera colección "Cuentos del Barrio del Refugio" (1994) representa la fusión de los dos tipos; pero desde la publicación de la obra "Días imaginarios" (2002) sentimos que en los cuentos merinianos domina el sueño. Al comienzo del nuevo milenio el autor tiende hacia lo fantástico-imposible. La red temporal-espacial junto a la identidad de los protagonistas están desestabilizadas intencionadamente por el autor. En la narrativa breve de Merino aparecen frecuentemente los mismos temas pero elaborados de manera diferente. El tema fundamental es el de la identidad y su búsqueda con la ayuda de la imaginación y la memoria. Este tema Merino lo une con el doble, la metamorfosis y la relación entre el autor y su obra. La estética de lo fantástico meriniano sale sobre todo de la concepción de J. Cortázar. Merino es un narrador de historias brillante. Su personaje bizarro y extravagante del profesor Souto podría ser algo más que solamente el alter ego del autor. Merino es uno de los escritores españoles más originales de los últimos veinte años. Por todo ello se puede considerar a Merino como una de las cimas del cuento español.

 

OBSAH

Úvod	5
I. FANTASTICKÁ LITERATURA VE ŠPANĚLSKU	7
II. JOSÉ MARÍA MERINO	16
2.1   Život a dílo J. M. Merina	16
2.1.1   Život J. M. Merina	13
2.1.2   Autor v kontextu španělské literatury	16
2.1.3   Merino jako čtenář; inspirační zdroje	19
2.1.4   Merinovo dílo	20
2.2   J. M. Merino jako literární teoretik	27
2.3   J. M. Merino jako teoretik fantastického žánru	30
III. MERINOVA POVÍDKOVÁ TVORBA - POSTAVY	33
3.1   Poetika Merinovy postavy	33
3.1.1   Jméno postavy	38
3.1.2   Postava jako aluze	40
3.1.3   Poetika věci	44
3.2   Typologie fantastických postav	47
3.2.1   Postava dvojníka	54
3.2.2   Metamorfóza postavy	59
3.2.3   Postava mrtvého-oživlého	63
3.2.4   Člověk-zvíře, monstrum	66
3.2.5   Postava ďábla, démona	69
3.2.6   Postava mimozemšťana	71
3.2.7   Tělo-stín, postava neviditelného	73
3.3   Postava profesora Souta - Merinova "alter ega"	75
IV. ČAS A PROSTOR	80
4.1   Čas	80
4.2   Prostor a místa	85
4.1.1   Topos domu, muzea	91
4.1.2   Topos cesty, labyrintu	97
4.1.3   Topos ráje, exotiky	101
V. ZÁKLADNÍ ASPEKTY MERINOVÝCH POVÍDEK	105
5.1   Vypravěčská perspektiva	105
5.2   Jazyk, styl	107
5.3   Kompozice	109
5.3.1   Titul	110
5.3.2   Motto, dedikace	112
5.3.3   Začátek a konec povídky	115
VI. MERINOVY FANTASTICKÉ POVÍDKY	121
6.1   Konstantní rysy povídek	121
6.2   Fantastické povídky v proměnách času	124
6.3   Závěr: J. M. Merino jako snící vypravěč	131
VII. BIBLIOGRAFIE	137
A. Bibliografie děl J. M. Merina a kritická díla	137
B. Práce věnované španělské literatuře	146
C. Práce věnované problematice fantastické literatury	150
D. Literárněteoretické práce a další konzultovaná literatura	156
VIII. PŘÍLOHY	160
a. Přehled Merinovy tvorby	160
b. Překlady titulů Merinových povídek do češtiny	162
c. Merinovy ilustrace, ukázky rukopisu a dedikací	170
d. Vybrané fotografie J. M. Merina	174
e. Povídka Extravíos nocturnos	177

 

Formátovat stránku pro tisk