Kateřina Fiedlerová

Fenomén Šumavy v české kultuře. Výtvarné stezky k Šumavě ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století

Diplomová práce se věnuje tématu Šumavy v české výtvarné kultuře druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Hledá souvislosti výtvarného umění s probouzejícím se zájmem o Šumavu v 19. století, nejprve v duchu preromantismu malířských samouků Adalberta Stiftera a Augustina Piepenhagena, přes "vědecký" malířský zájem výtvarníků z okruhu pražské Akademie, ryze osobní zájem regionálních výtvarníků a realistické tendence zobrazování Šumavy, až po počátek 20. století. Tehdy zkušenosti umělců výrazně ovlivnilo vnímání první světové války a nových vlivů ve výtvarném umění (abstrakce, moderna). V době první republiky se téměř ztratila linie navazující na krajinářské pojetí 19. století. Reflexe staré Šumavy v umění ale přece jen úplně nezanikla, jak je patrné např. z díla malíře a grafika Josefa Krejsy, nerozlučně spjatého s rodným krajem.

Téma Šumavy ve výtvarné kultuře je spojeno i s obecným hledáním cesty k šumavské krajině a k celé této přírodní i kulturní oblasti. První zaujetí vědců pro neobvyklosti šumavské přírody bylo vystřídáno zájmem malířů a literátů o romantickou krajinu, kteří svými díly vzbudili od 70. let 19. století ohlas i mezi veřejností. Nastalo období turistické, charakterizované vydáváním průvodců na cesty a zakládáním poboček Klubu českých turistů i v odlehlejších oblastech Šumavy. Tehdy se umění rovněž uplatnilo v ilustrátorské práci.

Práce sleduje proměny reflexe Šumavy ve výtvarném umění - v malířství a grafice, uvádí jednotlivé výtvarné osobnosti, jejich přístup k tématu, srovnává vyskytující se odlišnosti a proměny v chronologickém měřítku. Dalším měřítkem je také porovnání akademického proudu malířství a práce regionálních šumavských autorů.